Zvonařka bývala proslulá nádhernou terasou. Koncem devadesátých let jsem v okolí pracoval a tak právě sem jsme chodívali s přáteli dost často. Posezení na zahrádce mívala skvělou atmosféru, když skončilo léto, nikdo sem nechodil: uvnitř to bývalo ponuré a nudné.
| ZVONAŘKA
z nápojového lístku:
Škála hodnocení je od jedné do pěti hvězdiček. Hodnocení podniků se skládá ze známky vyjadřující kvalitu piva a jídla, pohotovosti, ochoty a jednání personálu, prostředí či atmosféry restaurace a zvlášť hodnocené úrovně toalet. * Ukazateli cenové úrovně podniku je cena čepovaného piva, vybraných destilátů a nejlevnější podávané vody. |
Když jsem měl minulý týden vymyslet, kam půjdeme slavit Magdin svátek, napadlo mě vrátit se do dříve oblíbené hospody. Snad to tady bude fungovat aspoň jako dřív, doufal jsem. O den později jsem totiž měl v dané lokalitě polopracovní schůzku a výběr pohostinství měl být na mně. Posezením s kamarádkou jsem chtěl otestovat vhodnost restaurace pro formálnější setkání.
Sraz byl v sedm (večer). Já byl na místě včas, Magda samozřejmě ne, jak bývá zvykem žen. To mi ale nevadí, čekat na někoho v hospodě je docela fajn. Byl slunečný den, není divu, že bylo narváno. Ale pár stolů se našlo.
Po horkém dni jsem měl žízeň, k pití jsem si tedy objednal pivo. Oblíbenou Plzeň, jak jinak. Slečna servírka ji přinesla poměrně rychle. Na pivo si stěžovat nemůžu: vynikající chuť, správně vychlazené.
Když dorazila Magda a zjistila, že mají i černé pivo (Kozla), rozhodla se pro řezané. To vyneslo restauraci hned další bod k dobru: já sice řezané pivo nerad, ale k mému překvapení si je nemůžete dát v každé druhé hospodě.
Čas nám u piva krásně ubíhal, malý zádrhel nastal pokaždé, když někdo z nás dopil. Ačkoli jsme seděli hned u venkovního výčepu, ne vždy jsme se dočkali bleskurychlé výměny prázdného skla za plný půllitr. Ale zas nějak extra dlouho jsme čekat nemuseli.
Velký hlad nikdo z nás neměl. Rozhodli jsme se ochutnat zdejší specialitu. Poručili jsme si tedy deset marinovaných kuřecích křídel Bufallo v pálivé omáčce Louisiana, se sýrovou omáčkou, okurkou a mrkví. Co servírka přinesla vypadalo opravdu lákavě a přijatelná vypadala i cena 115,- korun. Ovšem za pečivo se platí dalších 20,- korun.
Kuřátka byla krásně křupavá a pikantní, jen co je pravda. Vadu na kráse mělo servírování: i když křídla jím zásadně rukama, příbor jsem dostat měl. Nedostal jsem jej, ani vodu na umytí či ubrousek na utření. Co bysme chtěli, vždyť je to jenom zahrádka, mávl jsem nad věcí rukou.
Před desátou nás ze zahrádky nekompromisně vyhodili. To je v pořádku, předpisy se musí dodržovat, navíc vnitřek restaurace je po rekonstrukci nádherný a kdo by chtěl pokračovat v jízdě, nemá problém. My jsme nechtěli, zaplatili a šli (o kus dál do blízké nálevny).
Právě na Zvonařce mě napadlo pustit se do vlastní gastrorubriky. Hodnocení by tady normálně skončilo: dobré pivo i jídlo, horší obsluha. Zpravidla vždycky budu restaurace hodnotit po první návštěvě, host si také dělá dojem po první zkušenosti.
Jenže já mám za sebou ještě schůzku s ředitelem nejmenované firmy a shodou okolností i oslavu narozenin s druhou Magdou.
A tak jinak spíše špatné hodnocení personálu trochu vylepšil číšník, který se vcelku snažil (protože ještě nebylo narváno). Kromě piva mohu doporučit i zdejší vína; i když nejsem žádný vinař, poznám, jestli se víno dá pít, nebo ne.
Poslední návštěva byla ale docela zoufalá. Dokud nás obsluhovala servírka, která se mě ujala hned na začátku (co myslíte, i druhá Magda přišla později, a to skoro o hodinu!), všechno klapalo. Shodou okolností jsme si dali naprosto stejné jídlo: jeho kvalita byla výrazně horší, kuřecí křídla byla jakoby vařená a pocákaná pálivou omáčkou. Přesto jsme nedostali vodu na mytí ani ubrousky. Jak jsme později zjistili: není to tu zvykem. K některým stolům misky s vodou přinesli, nám ne. Korunu všemu nasadil ve finále mladičký čísník: dost nevybíravým způsobem trval na tom, že máme vypadnout pětadvacet minut před zavíračkou, navíc jsme jej potom s přítelkyní a druhou servírkou museli honit po place, když si kdoví proč kdoví kam odnesl moji kreditní kartu.
Résumé? Průměrná restaurace, které dobré jméno kazí nezkušený personál. Pokud si ale chcete posedět s přáteli v prostředí navozujícím iluzi výletu mimo město, terasa Zvonařky dokáže vykouzlit nádhernou atmosféru.
___
Autor blogu v rubrice shrnuje vlastní zkušenosti s navštívenými gastropodniky nezávisle na jejich majitelích či managementu. Ať už jsou hodnocení kladná nebo záporná, nejde ani o reklamu, ani o konkurenční boj.